JEDNÍM ZE ZAKLADATELŮ ALPSKÉHO SJEZDOVÉHO LYŽOVÁNÍ se stal Čechorakušan Matěj Žďárský (1856—1940). Byl považován za nejlepšího lyžaře světa, neboť již roku 1896 jezdil rychlostí 100 km/h (překonanou až roku 1930), v roce 1896 vydal i první učebnici alpského lyžování na světě doplněnou více než 40 fotografiemi, každou zimu pořádal výukové kurzy v rakouských Alpách, Beskydech, v Karpatech apod. Roku 1901 uspořádal první závod ve sjezdu a 19. března roku 1905 ve slalomu (na svazích Muckenkogelu v Lilienfeldu); trať tehdy měřila 2 kilometry, měla 85 branek a závodu se zúčastnilo 23 mužů a jedna žena. Protože jezdil na norských lyžích, jejichž vázání bylo vhodné pro rovinky, ale k jízdě ze svahu ani pro stoupání se nehodily, zlepšil počátkem 20. století vázání, resp. nahradil pro povlovné skandinávské svahy vhodné telemarkové vázáním s pevnější patou. Ve své lyžařské škole v té době používal zřejmě již jako jediný jednu dlouhou hůl a zabýval se nebezpečím lavin. Jedna z nich mu roku 1916 při hledání vojáků, zavalených lavinou, způsobila prý 80 zlomenin, ale díky vytrvalosti a cvičení se „již“ o osm let později znovu postavil na lyže. Lyžoval až do pozdního věku a nezabránilo mu v tom ani to, že byl od roku 1868 slepý na levé oko.