K tématu CO JÍST A NEJÍST jsem dnes zvolila CIZRNU BERANÍ.
Tato stále ještě málo využívaná luštěnina obsahuje především vlákninu a bílkoviny, z minerálních látek dodává vápník, železo, draslík, hořčík a mangan, a rozhodně není chudá ani na vitaminy; například kyseliny listové má v 10 dkg kolem 340 mikrogramů. K jejím přednostem patří to, že je méně nadýmavá než hrách. Přesto, že je z luštěnin nejméně kalorická, měli bychom ji konzumovat v přiměřené míře. Cizrnu – stejně jako všechny luštěniny – před vařením vždy namáčíme, protože jen tak zničíme tzv. lektiny, tj. látky bílkovinné povahy, které mohou být škodlivé: dokážou ovlivňovat chování červených krvinek a zavinit nedostatečné využívání vitaminů, aminokyselin, tuků a glukózy, a bývají také důvodem některých poruch trávení. Zatímco u nenamočených luštěnin se lektiny zničí až po půldruhé hodině varu, u namočených k tomu stačí pouze 10 minut varu. Protože lektiny jsou rozpustné ve vodě a během namáčení se do ní vyplaví, je nutné tuto vodu vylít a k vaření použít vodu novou. Cizrnu je vhodné namáčet 10-12 hodin. Základní recept zní: cizrnu namočíme do trojnásobku vody, pak vodu slijeme, cizrnu propláchneme, zalijeme novou vodou (na 225 g použijeme 2 l vody) a vaříme buď v tlakovém hrnci 40 minut, nebo v „normálním“ hrnci asi 2 hodiny. Solíme po uvaření.